Malý zakladatel sboru

14.09.2019

Desetiletý Joe Samani bydlel na Šalamounových ostrovech. Koukal na pohádky a se svými kamarády hrál doma hry na počítači. Ale spokojený nebyl.

Joeova rodina byla chudá. Život v hlavním městě země jižního Pacifiku Honaiře byl drsný. V jeho blízkosti se obchodovalo s drogami, mladiství kradli a různě se dostávali do konfliktu s policií.

Každý večer se v Joeově domě scházela parta kluků. Joe si všiml, že jeden chlapec je jiný než všichni ostatní. Věděl o něm, že každou sobotu chodí na Pathfinder. Joe se rozhodl, že se s ním půjde podívat do sboru Adventistů sedmého dne a zjistí o něm něco více. A tak začal každou sobotu chodit na Pathfinder.

Po nějaké době všichni pathfindeři plánovali odjet do Austrálie na Camporee celé Jihopacifické divize. Joe si moc přál jet s nimi a tak maminka usilovně šetřila, aby mu mohla letenku zaplatit.

Joeovi se Camporee moc líbilo.

Když se vrátil domů, všem klukům vyprávěl zážitky. Kluci byli nadšení a další večer ho prosili, aby jim zase vyprávěl, jak bylo na Camporee.

Joea napadlo, že když kluci tak moc chtějí slyšet o Pathfinderech, tak proč by jim neřekl i o Ježíši. Vyprávěl prožitky i různé příběhy z Bible.

Počet kluků, kteří se každý večer shromažďovali u Joea, rostl. Až se jich tam scházelo 30 až 40 celkem. Přestože maminka byla chudá, vždy jim po vyprávění nachystala všem večeři a nějakým zázrakem bylo vždy dost pro všechny.

Kamarádi chtěli taky navštívit schůzky Pathfinderu. Nejdříve se na výzvědy vydali s Joem první čtyři chlapci. Následující sobotu jich pak přišlo mnohem více.

Vedoucí Pathfinderu se nestačil divit, odkud se všichni ti kluci berou.

"Jaktože je tady najednou tolik hochů z tvého sousedství?" zeptal se Jeoa. "Jak jsi to zařídil?"

"Nijak, prostě jim jen vyprávím vše, co bylo na Camporee. Toť vše. A je z toho každý večer vlastně taková malá pobožnost."

Vedoucí se zeptal, jestli by se jeden večer mohl přijít podívat a byl ohromen tím, co viděl. Mamince se jen zmínil, že by to bylo ideální místo pro nový sbor.

Všiml si, že velikánská místnost, která měla sloužit jako obývák, není nijak zařízená a není používaná. Zeptal se, jestli by se tam mohli scházet každou sobotu a maminka souhlasila.

Na první pobožnost přišlo několik desítek dětí ze sousedství. Všichni vedoucí Pathfinderu s sebou vzali i celé své rodiny a společné jídlo.

Joe měl velkou radost, protože maminka i jeho dvacetiletá sestřenice se rozhodly pro křest. Připojili se k nim i tři Joeho kamarádi ze sousedství.

Dnes se v Joeově obýváku schází přibližně sedmdesát lidí a mají v plánu otevřít si řádnou modlitebnu někde v okolí.

Joeovi je už třináct let. Je malého vzrůstu, je skromný vzhledem i projevem. Není ale pochyb, že si ho Pán Bůh používá mocným způsobem.

"Můžu být malý, ale s Boží pomocí můžu založit i sbor," říká Joe.


https://www.facebook.com/missionquarterlies/photos/a.2244384508976744/2244385158976679/?type=3&theater